Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Za starých časů, když chtěl král číst zprávy, trvalo dlouho, dlouhou dobu – někdy dny, týdny, měsíce nebo roky – než měl všechny zprávy, které potřeboval. V dnešní době mám pocit, že jsem na tom lépe než král. Stačí se podívat na web a vidím věci, které chci. A za starých časů, když chtěl král poslat zprávy, muselo mnoho lidí běhat; mnoho eunuchů to muselo úzkostlivě zařizovat; mnoho koní muselo rozprostírat kopyta po celé zemi. A mnoho lidí muselo stále čekat na králův rozkaz a na jeho návrat. V dnešní době stačí jen stisknout několik tlačítek a je odeslán.A také je v dnešní době velmi snadné ověřit jakoukoli falešnou zprávu. A lidé si stále troufají šířit nepravdivé informace. Třeba i ten mnich, který mluví nesmysly, popírá všechny Buddhy a podobně. A Trần Tâm – ten zfalšoval moji závěť. Nikdy jsem žádnou závěť pro nikoho neměla. Jen svoji báseň. Vytvořila jsem ji pro svého bývalého snoubence kdysi dávno – před mnoha a mnoha desetiletími. On ji použil! Použil ji a řekl, že je to moje závěť. Můj Bože. A Huệ Bửu řekl, že je Maitreya Buddha. Och, Āmítuófó! Chcete ho vidět jako svého Maitreya Buddhu?Podívejte se, také v dnešní době, když vás někdo z něčeho obviní, máte větší možnosti dokázat, že jste nevinní. A také jakákoli falešná zpráva, která o vás mluví, pokud o ní víte, můžete ji okamžitě objasnit a odpovědět na ni. Jen jsem to nikdy předtím nedělala, protože jsem se donedávna na webové stránky vůbec nedívala. Dělám si jenom svoji práci a starám se o své záležitosti. Proto. A vy všichni, žáci, máte více prostředků než já. Pokud je něco špatně, nějaká falešná zpráva, musíte mi to nahlásit, abych se o to mohla postarat. Nebo vám to alespoň vysvětlím, abyste nepochybovali o tom, co děláme.Ohledně Supreme Master Television, je všechno legální, například, takhle. Ale lidé si přesto mohou najít zákeřný způsob, jak nás pomluvit a křivě obvinit. To všechno je špatně. Oni se nebojí pekla. I když nevěříte, že jsem Buddha nebo tak něco, víte, že dělám samé dobré skutky a říkám samé dobré věci. Nikdy se nesnažím nikomu ublížit ani nikomu nic škodlivého neříkám, nikdy nikoho křivě neobviňuji. A oni to všechno dokonce dělají mně.Když ublížíte nevinnému a dobrému člověku, budete muset v pekle hodně zaplatit – 10 000krát víc než to, co uděláte jemu. Ale někteří lidé se pekla nebojí, protože někteří mniši dokonce říkají, že žádné peklo neexistuje. A stejně jako papež František zastávají názor, že Bůh všechno odpustí, tak jen dál znovu hřešte. Proto je společnost špatná. Protože tito takzvaní vůdci společnosti, vůdci náboženství – kterým lidé věří a vkládají v ně svou víru – říkají samé nesmysly, rozsévají samý opak, protože jsou zlí. Jsou z negativní strany vesmíru.Takže musíte vědět, kdo je kdo. A dávejte na sebe pozor, abyste je nenásledovali a nespadli do pekla. To je vše, co vám chci ohledně toho připomenout. Oni si mohou dělat, co chtějí, a mohou jít do pekla, ale vy je nemusíte následovat, abyste šli do pekla také. Buďte ostražití. Dbejte na své vlastní záležitosti. Pokud je něco špatně – protože já nemám čas stále kontrolovat internet a sledovat všechny falešné zprávy, ale vy máte možnost, máte víc času než já – musíte mi to říct. Nenechávejte to být 20 let, až to musím zjistit sama tak, jako o Trần Tâmovi nebo Huệ Bửuovi! Nevím, co vy lidičky děláte. Nikdy jsem vás neučila věci, které Trần Tâm nebo Huệ Bửu dělal. Musíte tedy vědět, že je to všechno špatně.Musíte vědět, že to není ode mě. A kdybyste četli mou báseň, nebo dokonce dostali jednu z mých básnických knih dříve, přečetli byste si ji a pochopili, že s ním nemá nic společného! Tu báseň jsem napsala, protože jsme se rozešli – měla jsem snoubence před svým bývalým manželem. Byl to také lékař. Seznámil se se mnou v restauraci, pak mě po několikáté pozval k sobě domů, na svou kliniku. A pak si mě chtěl vzít. Ukázal mi celou truhlu plnou šperků, diamantů a toho všeho. A pak chtěl, abych dokonce chodila na schůzky s personálem jeho kliniky, aby mě jim představil jako svoji lásku. Ale já jsem se příliš styděla. Říkala jsem si: „Co tam budu dělat? Nemám s nimi nic společného. O tvé klinice nic nevím.“ Tak jsem tam nešla. Dokonce jsem tam odmítla jít. A pak, když jsme se zasnoubili, pracovala jsem s aulackými (vietnamskými) uprchlíky v táboře, v budově pro uprchlíky. Jmenoval se Allach. A-L-L-A-C-H.V té době aulačtí (vietnamští) uprchlíci zrovna přijížděli do Německa i do mnoha dalších zemí, a s ničím – nebo někteří neměli nic, dokonce ani oblečení na sobě. Takže Caritas a tehdejší německá vláda požehnej jim – kéž jim Bůh požehná a vezme je navždy do Nebe – museli přinést deky a čekat na letišti, aby je na ně navlékli, aby se zahřáli, a dovést je k autobusu, který je odveze všude tam, kde je prázdná budova, kde uprchlíky přijmou. Pracovala jsem v té době v Německu – ve dvou táborech. První byl Allach. Tam už jsem byla zasnoubená s prvním lékařem, který mě potkal. A potom, když jsme se rozešli… Protože jsem pracovala příliš tvrdě, přestěhovala jsem se.Nejdřív jsme byli spolu, ale pak jsem se přestěhovala do uprchlického tábora, protože tam bylo tolik práce, a já jsem byla prakticky jediná tlumočnice, celé dny, celé noci. Musela jsem je vozit do nemocnice, vzít je do porodnice v nemocnici k porodu a tak. A v noci se někdy mezi sebou pohádali nebo se z nějakého důvodu poprali – bylo tam moc těsno, a lidi byli nervózní a nevěděli, co s nimi bude dál. Tak jsem tam tedy zůstala celý den, celou noc. Zpočátku jsem měla ještě trochu času zajít domů, na pár hodin. Později už jsem neměla čas vůbec, tak jsem prostě zůstala celý den, celou noc v jedné z malých místností uprchlického tábora. A tam jsem vařila, jedla tam a spala tam a odváděla je, kam bylo potřeba – většinou do nemocnice. A dokonce i k zubaři – měli v té době všelijaké problémy, protože prostě přijeli, a někteří z nich byli nemocní a dokonce měli vylámané zuby od pirátů. Měli infekce, a byli oteklí, a rodily se jim děti – všechno možné.Požádala jsem ho, aby mi přišel pomoct, protože jsem nemohla jít domů. A on občas přišel a hrál si s dětmi, ale pak byly ty návštěvy čím dál méně časté, a pak jsme měli čím dál méně kontaktu a času jeden na druhého, takže jsme se nakonec rozešli, a proto jsem napsala tu báseň. Je to takové srdcervoucí, třeba: „Pokud zítra zemřu, odkážu ti to a to dědictví.“ Vlastně jsem toho moc neměla. Je to jen taková báseň, třeba: „Cítím se prázdná, můj život je prázdný a srdce zlomené“. To je pro něho. Nemohu vám říct jeho jméno, ale už má soukromou kliniku po svých rodičích – bohaté rodině.A představil mi celou svoji rodinu, kdo ještě zbyl – své bratry, svoji sestru a jeho malou… dokonce přivedl i svou neteř, která se narodila teprve před měsícem, aby mi ji představil. Byl velmi upřímný. Dobrý člověk. Vždycky mi vařil, jako bych neuměla vařit. On to prostě udělal, prostě vařil. Vařil výborně. Nevím jak. Takový německý doktor a umí uvařit kari, thajské kari, a dokonce i aulackou (vietnamskou) polévku a všechny možné věci. Tak jsem ho prostě nechala.Byli jsme šťastní, dokud se v mém životě neobjevily záležitosti aulackých (vietnamských) uprchlíků, a já je tam nemohla jen tak nechat. V noci tam nikdo nebyl – výjimečně přišel jeden nebo dva dobrovolníci, ale ti přišli jen na pár hodin nebo možná na jeden den, a pak měli svoji vlastní práci a rodinu daleko od tábora. Takže jen já jsem tam byla celý den, celou noc, i když už tam žádný jiný personál nebyl. A samozřejmě, člověk je člověk. Našla si ho zdravotní sestra, protože on také pracoval jako… Lékaři někdy pracují na své vlastní klinice, ale chtějí získat zkušenosti i z jiných nemocnic. Takže on také neměl moc času, aby za mnou stále jezdil daleko, dlouhé vzdálenosti do tábora pro uprchlíky, a když tam byl, tak jsem měla stejně také práci.Někdy jsem tam dokonce ani nebyla. Vozila jsem uprchlíky k zubaři, do nemocnice, do různých nemocnic ve stejný den. Vozila jsem je sem, tam, tam. A pak jsem později jezdila tam, sem, sem, abych je všechny posbírala a přivezla domů. Takže jsme oba neměli moc času. A samozřejmě, že jsem nebyla ráda, ale musela jsem. A pak si ho našla sestra, a pak už byli spolu v pohodě. Mě to samozřejmě zlomilo srdce, ale pak jsem měla práci. A on si žil dál svůj život, a já svůj.Později jsem potkala svého druhého snoubence, doktora, kterého jsem si vzala, znáte ho – má fotku a tak, abyste ho viděli. Není starší než já, jak o tom jeden mnich lže, mnich Thích Minh Táhn. On (ten mnich s pestrobarevnými šerpami) říkal, že můj manžel je velmi starý, a že mě do Německa přivezl z Vietnamu. To vůbec není pravda. On nic neví. Nebo to možná schválně řekl, že jsem hodna pouze toho, abych dostala starého muže.
Apr. 12, 2021, Thích Minh Tánh: Mniška Ching Hai odešla do zahraničí, Pracovala jako zdravotní sestra, (Ano.) A poskytovala ošetření v… Když byla ve Vietnamu, (potkala) Němce, byl to už starý muž. Vdala se za něj a on ji přivedl do Německa.
Ne, není to pravda. Je jen o rok starší než já. Máme stejně narozeniny. Je o rok starší než já, počítáme-li fyzické, oficiální narozeniny, které stejně nemám. Je o rok starší, pokud se to tak počítá. Ale lidé ze západu pravděpodobně vypadají o něco starší, a on měl vousy, takže vypadal o něco starší. Ale není. Jen o rok starší než já. Už jsem vám to říkala mnohokrát, byl to nejlepší manžel, jakého můžete najít. A snoubenec také – báječný muž. Panebože, kdybyste se všechny provdaly za jednoho z těchto dvou mužů, byly byste šťastné navždy. Nikdy byste nechtěly žádného jiného muže; na žádného jiného muže byste se nechtěly ani podívat. Takže teď, po tomhle, jsem si vzala druhého snoubence, a tak to bylo.Photo Caption: Dobrá kom-bi, rozjasni život mnoha lidem!
