‚Všechny vesmíry schválily a Bůh udělil Moc Buddhovi na záchranu nesčetných duší. Buddha, Velký Mistr není jen pouhý titul!‘,3. část z 10

Je velmi těžké být Buddhou v tomto světě. Ne že by Buddha již nebyl Buddhou, ale je to tak, že prostě musí sestoupit a vytvořit si spříznění s jinými vnímajícími bytostmi, aby se vrátil jako Buddha, a pak, až bude mít dost Síly, může je osvobodit. Proto. Proto se někteří Mistři vracejí tam a zpět – z nirvány zpět na Zemi a pak zase zpět do nirvány – a hodně, hodně, hodně trpí, nevýslovně trpí. Ale nikdo to nevidí… ne mnozí. Cokoli můžete vidět, pokud si myslíte, že můžete vidět Mistra nebo Buddhu trpět, je to jen špička ledovce. Není toho moc, co byste mohli vidět, protože většina věcí se děje uvnitř, v duchovní sféře a venku jen velmi málo. O Buddhově utrpení jsme toho moc neslyšeli, slyšeli jsme jen něco, jako například, že musel tři měsíce jíst koňské krmení kvůli karmě žáků a jednou musel přijít o palec na noze kvůli Devadattovi, Svému bývalému žákovi.

Och, není nic, co si dokážete představit, co by se nestalo Mistrovi. Proto za starých časů někteří Mistři nepřijímali mnoho žáků, protože se obávali tohoto typu neloajality, která by Jim mohla ublížit. Dokonce i Šestý patriarcha Hui Neng, když přijal jiasha (mnišské roucho) a misku od Svého Mistra, musel utéct, protože ostatní učedníci téhož Mistra, Pátého patriarchy, také za Ním běželi a chtěli Ho zabít, aby si vzali zpět jiasha, mnišské roucho, které symbolizuje nástupnictví. Proto Pátý patriarcha řekl Šestému patriarchovi Hui Nengovi: „Nepředávej plášť a misku nástupce – symboly nástupnictví – nikomu jinému, abychom nemuseli mít tento druh války ve stejném ášramu, dokonce i ve stejném Mistrově systému, který by mohl zabíjet lidi.“

Jiasha – svrchní roucho mnicha, symbol nástupnictví – předtím byl symbolem Svaté cesty k osvícení, soucitu, milosrdenství, míru a všeho toho krásného jazyka, který můžete najít. Ale i tehdy, místo aby respektovali a uposlechli Mistrův příkaz, ne, chtěli běžet za Hui Nengem a zabít Ho. Jací to byli mniši? Dokážete si to představit? Takže v každém systému, v každém životě máme tento druh války mezi lidmi stejného náboženského vyznání, dokonce ve stejné církvi, ve stejném chrámu nebo ve stejném řádu nebo dokonce ve stejné zemi – na tom nezáleží. Vždycky je nějaká taková válka. Ale není to talár, který z někoho udělá nástupce. Protože pokud jim Mistr nepožehná – kdokoli si vezme ten hábit nástupnictví – nikdy ničím nebude.

Stejně jako Devadatta – následovalo ho několik stovek lidí, možná dvě stě, více či méně. Možná tito lidé nikdy ani neslyšeli o Buddhovi. Proto nenásledovali Buddhu. Nebo možná byli tak hloupí, že nedokázali pochopit, o čem Buddhovo učení bylo. Jen Ho soudili zvenčí: Vypadal jako Devadatta, měl na sobě mnišské roucho, a dokonce měl pro Své mnichy méně přísné zásady než Devadatta. Devadatta zkoušel všemožné věci, jen aby vyhrál, aby v jeho skupině převládl větší asketismus, aby si lidé pomysleli: „Ach, tento muž je svatější, přísnější, protože Buddha se stále stará o to a to.“

Buddha se o nic nestaral! Na co by se o něco staral, když už opustil Své bohatství, přepych a budoucí království. K čemu by to Buddha pořád chtěl? I kdyby to udělal, mohl by se vrátit do Svého království a Jeho otec by Mu všechno dal. Ale ne, Svého otce navštívil jen občas, aby Ho něco naučil. A když Jeho otec zemřel, musel konat synovskou povinnost syna. Jak byl pokorný. Pak se ale podívali jen zvenčí, protože uvnitř neměli žádnou svatou zkušenost. Proto. Není to tak, že každý, kdo chodí ke stejnému učiteli, dostane stejné osvícení, stejnou úroveň dosažených výsledků. Ne, ne. Někteří jsou dokonce ještě na ďábelské úrovni, protože proto tam přišli – jen dělat potíže Učiteli, Mistrovi. Stejně jako Devadatta nebo Jidáš v křesťanství za Pána Ježíše.

Důvod, proč jsou dobří mniši, dobří kněží, svatí mniši nebo svatí Mistři ještě více pomlouváni, více ponižováni, nenáviděni a více ohroženi je ten, že všichni špatní mniši, špatní kněží se obávají, že jim tento Mistr odebere následovníky; pak nebudou mít co jíst a nikdo jim nepřijde učinit nabídky. Neměli by se obávat. V tomto světě budou vždy existovat nevědomí lidé, kteří následují špatné mnichy, špatné jeptišky. Nebo protože tito mniši a jeptišky nebo kněží jsou také vtělením zla, lidé, kteří jsou také zlí nebo nevědomí, je stejně budou následovat.

Výňatek z „Šokujících zpráv“ Ủa thầy?!? (Hm, učiteli?!?) Lidé vykonávají potřebu na hlavu, s… na hlavu, s… na hlavu Buddhismu, s… na hlavy, mnichů a jeptišek a s… na praktikování a studium buddhismu.

Každý mnich nebo kněží bude mít vždy něco, aby přežil. Jde jen o to, že byste neměli žádat mimořádné věci nebo více bohatství nebo luxusu. Pak vždy přežijete. Neměli byste si s tím dělat starosti. Kolik mnichů a jeptišek žije v džungli, ve velkých horách? A praktikuje ve dne v noci. Jsou stále v pořádku! A nejen to, ale i ti špatní mniši, kněží a další běžní lidé jsou také možná posedlí démony, takže už nemohli znát skutečnou věc. Takže vždycky vyprovokují někoho jiného k boji. Líbí se jim to. Mají v sobě tuto agresi od démonů, nebo je taková jejich vlastní povaha. A ostatní mohou být tišší, ale nemají rádi slavné, svaté mnichy nebo Mistry, protože se kvůli nim cítí malí.

Ne že by Mistři šli a bojovali s nimi nebo jim něco udělali; Ani je ani neznají. Ale oni jen pomlouvají z dálky nebo v nepřítomnosti za Jejich zády nebo cokoli, a jen o Nich šíří všechno špatné. Protože se cítí malí; cítí se méněcenní; mají obavy, že tito svatí Mistři nebo dobří mniši dají jasně najevo, že oni sami jsou špatní. Takže si dělají starosti o tyto svaté mnichy. A proto Je nenávidí a dělají všemožné věci, aby Je odstranili nebo Jim zničili (pověst) a zmátli věřící, kteří chtějí najít pravého Mistra kvůli osvícení a osvobození. To je ta věc.

Takže to, že jste slavný, svatý, vám vůbec nezaručuje, že se budete mít lépe než falešný mistr nebo špatní mniši a jeptišky nebo tak něco. Je to prostě cokoliv, co můžete udělat, abyste pomohli ostatním, aby se povznesli a byli osvobozeni Boží Milostí a vrátili se Domů do pravého Království, do pravého Domu, pak to prostě uděláte. To je vše.

A Pán Ježíš věděl, že bude ukřižován; přesto sestoupil do krutého světa a snažil se pomoci. Vidíte, to je důvod, proč tolik lidí bylo za Jeho života povýšeno do svatosti. Jeho vliv, Jeho učení, stále trvá až do tohoto dne. Miliardy lidí následují Pána Ježíše – chci říct, že i když nejsou opravdu upřímní, respektují Ho a následují Ho. Vědí, že Jeho učení je správné, i když nejsou dost silní, aby ho následovali. Totéž s Buddhou – i když Buddha již není zde na fyzické úrovni, miliardy lidí následují Buddhovo učení. Alespoň se snaží. Někteří následují a stanou se morálně zdatnými, dokonce svatými, nebo alespoň dobrými mnichy a jeptiškami nebo dobrými následovníky. Takže je to jedno.

V tomto světě je všechno tak nebezpečné, zvláště pokud jste slavný a milovaný mnoha lidmi. Pak je potřeba být neustále na pozoru. Ani pak nikdy nevíte, jestli jste v bezpečí. To, že žárlí, je prostě lidská přirozenost. Když cítí, že jim hrozí ztráta slávy nebo zisku, stanou se agresivnějšími a vy byste mohli být v nebezpečí.

Mnoho Mistrů zemřelo. Jen kvůli čemu? Neudělali nic špatného – jen pomáhali ostatním, aby společnost byla čistší a čistší, aby se svět stal více obyvatelným. Ale stejně zemřeli. Dokonce i v nějakém malém koutě světa, v Âu Lạc (Vietnamu) nedávno zmizeli dva nebo tři Mistři. Ti, na které jsem si vzpomněla, jsou mistr Huỳnh Phú Sổ a mistr Minh Đăng Quang. Oba byli svatí lidé, nezištně obětovali všechen čas jen aby naučili lidi dobré věci, a jen se snažili následovat Buddhy, aby dělali to, co by měl dělat Buddha. I když lidé nevěří, že tito dva Svatí byli Svatí nebo Bódhisattvové nebo Buddhové, alespoň vidí, že nedělali nic špatného. Nedělali nic špatného. Dělali jen dobře. Ale přesto tam byly nějaké prvky, které někde unikaly a někde se plížily, takže Je zabily, nechali Je zmizet, beze stopy. Nikdo Je nemůže najít. Nikdo neví proč.

A vzpomínáme také na Mistra Nguyễn Thành Nama, zakladatele Nam Quốc Phật, Nam Quốc buddhismu nebo kokosového buddhismu. Byl také zabit bez důvodu – nic opravdu není důvodem k tomu, aby byl zabit. Jen žádal o mír pro lid Své země. Jen trpěl, když viděl, jak lidé musí zbytečně, brutálně a zbytečně umírat. Takže můžete vidět důvod, proč byli tři Mistři zavražděni – buď tajně, nebo, jako v případě Mistra Nguyễn Thành Nama, otevřeně před některými z Jeho žáků.

Úryvek z „Uctívaný Kokosový mnich – turbulentní život výrazného mnicha“ Dobrodružný život uctívaného Kokosového mnicha : Kokosový mnich předal americkému prezidentovi kokos, protože když se podíváte pozorně, uvidíte na něm symbol míru. Dopis, který Kokosový mnich poslal americkému prezidentovi, byla petice. Chtěl, aby Mu prezident Lyndon B. Johnson půjčil 20 obřích dopravních letadel, která by Ho a Jeho učedníky spolu se zásobami dopravila do demilitarizované zóny na 17. rovnoběžce, která v té době rozdělovala Vietnam na dvě nepřátelské strany. Tam by postavili modlitební pavilon přímo uprostřed řeky Bến Hải. Seděl by tam a modlil se sedm dní bez jídla a pití. Na obou březích by se s Ním modlilo 300 mnichů na každé straně. Ujistil prezidenta Lyndona B. Johnsona, že tento plán přinese Vietnamu mír. Nikdo neví, zda se dopis někdy dostal do rukou prezidenta Johnsona, ale každý věděl, že uctívaný Kokosový mnich se nikdy nevzdal Svého snu o nastolení míru ve Vietnamu.

Podle Law Newspaper, po [1975] vláda již nedovolila Kokosovému mnichovi praktikovat Jeho náboženství. O něco později se pokusil o útěk ze země, ale byl zatčen. Teprve v roce 1985 úřady povolily Mnichovi návrat domů. V té době vážil necelých 40 kg. V květnu 1990, poté, co Ho Jeho učedníci tajně přivedli, aby se uchýlil do domu jednoho z Jeho následovníků v provincii Tiền Giang, Ho tam našla policie. Není jasné, jak ke konfrontaci mezi oběma stranami došlo, ale ten, kdo zemřel, byl Kokosový mnich.

Po případu vraždy, Lidový soud provincie Bến Tre soudil Jeho učedníky na základě obvinění z kladení odporu proti úředníkům ve službě, s přísnými tresty. Podrobnosti tohoto případu, stejně jako smrt Kokosového mnicha, státní média příliš nezveřejňovala. John Steinbeck ve svých pamětech napsal: „Když jsem naposledy viděl Kokosového mnicha, nerozloučili jsme se. V tu chvíli si setřel vzácnou slzu ze Svého oka, ale pak se znovu usmál a zvedl ruku, aby ukázal k nebi, kde On žil.“

To by mělo vyděsit každého, kdo skutečně dělá dobré věci nebo miluje světské lidi a snaží se je chránit nebo jim pomáhat osvobodit jejich duše pomocí pravého, posvátného a vznešeného Učení.

Photo Caption: Oslovení milých sousedů hezkým pozdravem

Stáhnout fotografii