Poznání, kdo je skutečný Mistr, mnich nebo kněz, 2. část z 10

V himálajských horách a lesích se večer velmi rychle stmívá. No, když jsem tam byla, byla velmi rychle tma. Občas jsem si šla do knihovny půjčit nějaké knížky nebo tam něco číst, a pak, i když zavřeli a musela jsem jít domů, pěšky to byla dlouhá cesta. […] Na těch lesních cestách někdy nikoho nevidíte. Zřídka, tu a tam se vám poštěstí, že narazíte na mnicha, na nějakého postaršího mnicha, a ten má nad hlavou jen plastovou plachtu, kterou postavili z větví stromů z okolí nějací jeho oddaní nebo možná on sám. […]

Vidět ty mnichy, bylo pro mě vždycky něco jako štěstí. Především proto, že ta cesta byla tak opuštěná, nikdo tam nebyl. A za druhé proto, že oni pro mě představují svatý obraz, spojení člověka s něčím větším než život, s něčím, co se spojuje s Bohem, s Nebesy. Takže jsem si vždycky vážila každého okamžiku, kdy jsem kdysi dávno viděla nějaké mnichy. I ve městě, také, v Indii, můžete mít více příležitostí vidět dobré mnichy, velmi čisté a prosté. Chodí všude. Nemají peníze po kapsách.

Jednou jsem potkala mnicha, který se později stal mým učitelem hinduismu, a pod jeho vedením jsem se stala hinduistickou mniškou. Nikdy neměl žádné peníze, a tak chodil všude pěšky. A pak šel pěšky navštívit svého přítele do jiného chrámu. V té době jsem měla nějaké peníze. Byla pořádná tma, tak jsem ho pozvala, aby přišel k autobusové zastávce a jeli jsme autobusem, jen jednou za jeho velmi dlouhý život. Pak jsme šli do chrámu, kde nám jeho přítel mnich, asistenti a některé z jeho místních oddaných žen připravili nějaké jídlo. Byli velmi štědří a laskaví. A vedle toho chrámu byl velký potok, a tam jsem se stala hinduistickou mniškou.

Už ho (roucho) nenosím, ale stále mám mnišské jméno Mandakini Giri. Giri je tradice, jedna z velkých tradičních mnišských škol v Indii. Bylo mi řečeno, že její kořeny sahají až k (Shankarovi) tomu velkému zakladateli jedné z hinduistických přísných mnišských tradic. V Indii, všichni mniši, které jsem viděla, byli většinou velmi, velmi čistí. A prostě všude chodili pěšky. Měli na sobě opravdu jen tři kusy oblečení. A když si jeden vyprali, počkali, až uschne, a pak si vyprali ten druhý; neprali všechny v jeden den.

V buddhismu Buddha říkal, že ve věku Konce Dharmy se děti máji promění v mnichy, aby klamaly lidi – zranitelné lidi, ty, kteří se bojí potíží v posmrtném životě i v tomto životě, ty, kteří hledají útočiště a ochranu u mnichů – těm budou dělat spoustu potíží. Slyšela jsem toho hodně. Nevím, jestli v mnoha jiných zemích nebo ne, ale v některých jsem o tom slyšela hodně a bylo to velmi smutné. Ale věřím, že je stále mnoho dobrých mnichů; proto jsem vám řekla, abyste jim pomohli nebo je podpořili, pokud můžete.

V jiných tradicích o problémech moc neslyším, třeba v buddhismu Hòa Hảo nebo v buddhismu Nam Quốc, kterému se také s láskou říká Kokosový buddhismus. Protože zakladatel, velký Mistr Nguyễn Thành Nam, jedl pouze kokosové ořechy a pil kokosovou vodu, aby žil. Och, miluji kokosové ořechy, když o tom mluvíme. V Âu Lạc (Vietnamu) jsem měla spoustu dobrých kokosů. Existují různé druhy kokosů. V Thajsku, na Filipínách také, tam mají různé druhy. Nejlepší druh je ten, který je tak voňavý, a tak sladký, že byste ho mohli jíst opravdu věčně. Některé jiné kokosy takové ale nejsou, jsou prostě obyčejnější. Nejsou tolik chutné. Když jsem byla v Thajsku, měli jsme hodně těch voňavých kokosů, ve Vietnamu (Âu Lạc) také. Na Filipínách mají také takové druhy.

Jednou jsem byla na Kajmanských ostrovech, protože jsem nemohla zůstat dlouho v Americe. A na Kajmanských ostrovech, před mým malým domkem, rostly také kokosové palmy. A ty kokosy, vlastně na pláži, byly tak sladké a voňavé – přesně jako ty, které máte v Thajsku, Vietnamu (Âu Lạc) nebo na Filipínách. Nevím proč, možná díky pláži mají takovou chuť. Bylo to na písečné pláži; byla to taková soukromá pláž. Byl to velmi levný dům. Můžete si je pronajmout kdekoliv, a tenhle nebyl ve městě. Trvalo hodinu cesty dojet z města, z nejbližšího trhu do tohoto domu, na velmi odlehlé předměstí. A bydlela jsem tam sama. Kdykoli jsem nemohla zůstat v Americe, musela jsem tam na chvíli odjet. Bylo tam moc hezky a ničeho jsem se nebála. Bylo to velmi dobré.

Měla jsem tehdy málo žáků. Čím více lidí znáte, čím více máte žáků, tím více se cítíte jinak. Obklopuje je spousta karmy, která přichází k vám. A pak vám to dává různé druhy zátěže, různé druhy pocitů, dokonce také strach. Ale takový je život takzvaného Mistra. Pokud se chcete stát Mistrem, musíte počítat s tím vším, o čem jste nikdy netušili, že se vám může stát. Čím více dáváte, neznamená to, že více máte – ne duchovně, ne; materiálně ano. No, vlastně ani opravdu nevím, jestli čím více dáváte materiálně, tím víc máte, nebo ne. Jen se ujistěte, že dáváte dost a necháváte si dost pro sebe. Protože nikdy nevíte, co vám karma přinese. Karma nemusí být od vás samotných; může být od někoho jiného. Tak prostě buďte ve všem umírnění, pak by mělo být vše v pořádku.

A někteří z vás říkají, že žádnému mnichovi nevěří, aby dávali oběti. Nedivím se vám. Jde jen o to, že musíte vědět, kterému mnichovi je dobré dávat. A každý mnich, který si řekne o nějaké peníze, je to proto, že nemá peníze a chce mít trochu pohodlný život pro sebe a také pro své následovníky. Možná, že někteří lidé přišli, aby se pod jejich vedením stali mnichy a mniškami, a oni se o ně musí postarat. Možná takhle. To si myslím, ale nejsem si tím tak jistá. Poměrně hodně lidí si stěžuje na mnichy, kteří žádají o dary a kteří vymýšlejí nejrůznější triky, jak lidi přimět, aby jim přispívali.

Úryvek z knihy „Trúc Thái Minh říká, že duch volá po obětech stejně jako mnich“ : Udělejte slib, že budete přinášet oběti! Ať už [duch] žádá jakoukoli částku, nám život, ale žádá náš majetek a peníze a ty mu musíme nabídnout. Rozumíte? No, buď přijdete o život, nebo si život ponecháte, ale přijdete o peníze, co jiného můžete dělat? Duch požaduje, abyste mu nabídli peníze, pak bude požehnán a odejde. Nezáleží na tom, jaký lék si vezmete, i kdyby to byl americký lék nebo nejkvalitnější, pokud tento duch nemůže být uspokojen pak nebudete zachráněni a musíte zemřít. musíme mu nabídnout peníze, zaplatit všechny dluhy. Pak nám duch odpustí a nevezme

Úryvek z knihy „Řešení karmických dluhů v pagodě Ba Vàng: 700 milionů VND (28 000 USD) za rituál a Příběh živého svědka“ Podle L. byla skupina odvedena do velké místnosti. Uvnitř byly dvě ženy v hnědých sutanách a mnich. Skupině bylo naznačeno, aby se posadila na podlahu, pak mnich začal zpívat mantru, aby vyvolal duchy, kteří posedli obě ženy. Rodina, která přišla, vyvolávala duchy svých příbuzných a vyvolávala je jednoho po druhém. V mém případě však byly všechny informace poskytnuté duchy nesprávné. L dodala, že všichni přítomní byli duchy požádáni, aby zaplatili peníze za „vyřešení své karmy“. Pokaždé duch posedne člověka asi na 5-7 minut, načež sekretářka zaznamená slova ducha a částku, kterou má člověk zaplatit. V případě L byly dvě možnosti. Pokud by se rozhodla přijmout útočiště a často navštěvovat chrám Ba Vàng, náklady by činily 32 milionů VND (1 300 USD). Pokud by se rozhodla nepřijmout útočiště a navštěvovat chrám Ba Vàng méně často, musela by zaplatit 700 milionů VND (28 000 USD), aby usmířila pomstychtivé duchy. Když tato žena řekla, že nemá peníze, lidé v chrámu jí poradili, že si L může vybrat, zda zaplatí ve splátkách, nebo bude rok sloužit v chrámu. Žena (L) z města Cẩm Phả poznala, že se jedná o podvod, a proto odmítla. Chrám jí však pohrozil dokumenty s tím, že pokud se L k nim neuchýlí a nezaplatí, zešílí.

Já vlastně nechci nikoho kritizovat. Člověk musí vědět, co má dělat. Nevím, jak vám poradit. Pokud víte, že mnich je dobrý a jeho žáci jsou dobří… Poznáte to alespoň fyzicky, když je uslyšíte mluvit. Musíte si je poslechnout poměrně častokrát, abyste si mohli udělat skutečný úsudek. Když je uslyšíte jen jednou nebo dvakrát, někdy to dokážete, jindy ne. Záleží na tom, o čem mluví a jak mluví. Některé řeči mnichů vás také hodně odradí. Zajímalo by mě, proč někteří mniši tak mluví. Ale někteří mniši, když mluví, cítíte, že se o vás velmi upřímně starají, mají soucit a mají opravdu upřímné srdce následovat Buddhu, následovat Krista.

Když říkám mniši, nemyslím tím jen buddhismus, ale i jiná náboženství. Musíte sami posoudit, zda váš kostel opravdu vede dobrý kněz, dobrý mnich, nebo ne. Nebo se přesvědčit, zda řád, kterého si vážíte a kterému věříte, má opravdu dobré mnichy a mnišky, nebo mnichy či mnišky se skutečným svatým duchem, tím, že jim budete blíž a uvidíte, co každý den dělají – jak mluví, jak reagují, a jak se chovají ke druhým. Pak pravděpodobně něco poznáte. Protože pokud nabízíte peníze ne dobrým mnichům, to možná také není příliš ideální.

Musíte vidět, jestli je nevyužívají k nějakým špatným účelům, jestli mají tu možnost a finanční podporu kázat, učit své následovníky, ale nekáží správným způsobem – jestli je to většinou jen pro zisk, a uvidíte, jak žijí svůj život, snadněji, pohodlněji, místo aby skutečně chtěli praktikovat a pozvednout svoji vlastní duši i ostatní duše.

Photo Caption: Není tam žádná váha, žádná gravitace, pokud jste povzneseni

Stáhnout fotografii